Vývoj a historie jezera Palcacocha v peruánském pohoří Cordillera Blanca je spjat nejen s ústupem ledovců, jež je poháněn přírodními i antropogenními (lidskými) silami, ale i velkými povodňovými katastrofami a lidskými zásahy za účelem zmírnění hrozby povodně z jezera.

Mezinárodní tým vedený Švýcarem Ch. Huggelem, jehož členem byl i český vědec A. Emmer, ve svém výzkumu Anthropogenic climate change and glacier lake outburst flood risk v časopise Natural Hazards and Earth System Sciences hodnotí na příkladu jezera Palcacocha místní i globální faktory ovlivňující případné dopady (rizika) povodně vzniklé protržením nebo přetečením hráze jezera v kontextu antropogenní klimatické změny.

1)      Fyzikální příčiny

Fyzikální příčiny jsou zde podpořeny výsledky několika dalších předešlých studií, které z globálního hlediska potvrzují antropogenní vliv na růst teploty v oblasti Jižní Ameriky. To autoři znázorňují v kauzálním řetězci. V něm nejprve dochází k antropogenním emisím, které mají za následek změnu klimatu (růst teploty, změny ve srážkách,..), což podporuje tání ledovců. Jejich úbytek pak má za následek tvorbu a růst ledovcových jezer, jejichž hráze se mohou následně protrhnout nebo přetéci – tzv. GLOF (glacial lake outburst flood – náhle uvolnění akumulované vody).

Veškeré zmíněné faktory jsou ještě doplněny o přírodní přirozený vliv jako další atmosférické a glaciologické (ledovcové) vlivy. Tvar reliéfu a geologie pak ovlivňují přímo místo, tvar a velikost daného ledovcového jezera a stabilitu jeho hráze. Pro pochopení celé dynamiky vývoje vzniku ledovcových jezer je nicméně důležité sledovat celý řetězec jako celek.

2)      Socioekonomické příčiny

Z hlediska socioekonomického dochází k růstu potenciálního rizika a zranitelnosti z důvodu výstavby obydlí v záplavové zóně případné povodně. Ta nerespektuje zákaz vlády k výstavbě v této zóně vydaný v roce roce 1941 po již proběhlé povodni i po roce 1970, kdy oblast zasáhlo zemětřesení. To si na příkladu města Huáraz autoři vysvětlují zejména tím, že místní obyvatelé jsou ovlivnění ekonomickou nerovností a dalšími historickými souvislostmi a na případná rizika tolik nehledí.

3)      Politické příčiny

Zde autoři sledují zejména historický přístup místních orgánů k řešení situace. To však probíhalo velmi pomalu a časté neřešení problému ze strany vlády má za následek stále rostoucí riziko pro město Huáraz – hlavní obec zasažená GLOF z jezera Palcacocha. Chybí také podpora pro odborný výzkum. Jakákoliv přesná kvantifikace vlivu je zde však nemožná.

Zástavba ve městě Huáraz po povodni v roce 1941 (nahoře) a z roku 2016. Zdroj: https://nhess.copernicus.org/articles/20/2175/2020/

4)      Kulturní a emocionální příčiny

Autoři v této části píší o vlivu zvyklostí, náboženství atd., kdy obyvatelé i přes viditelné riziko zůstávají žít v záplavových zónách. To tedy opět zvyšuje riziko z potenciální povodně nejen na příkladu jezera Palcacocha ale i v dalších oblastech světa.

Autoři navrhují, aby se globální producenti emisí zavazovali k posilování finančních kapacit v postižených regionech a místní instituce by se měly zapojovat do řízení opatření ke snižování rizik. Podotýkají, že v případě jezera Palcacocha již mnoho opatření navrženo je a několik z nich již bylo realizováno. Další výstavba protipovodňových hrází může účinně snížit potenciální riziko, stejně jako systém včasného varování před GLOF může pomoci případně zachránit životy. Nutné je také zvýšení povědomí místních o prevenci i případném chování při povodni.

„Lepší porozumění jednotlivým příčinám rizika a rozlišení odpovědnosti za opatření může přispět k účinnějšímu hodnocení a snižování rizik i ztrát na životech a majetku“, uzavírá Huggel.

Originální publikace: https://nhess.copernicus.org/articles/20/2175/2020/

Foto: Oscar Vilca, INAIGEM