Robotické medúzy by mohly pomoci při mapování mořských ekosystémů

Vědci z Caltech a Stanfordu by rádi použili medúzy jako průzkumníky hlubokých vod. Pomocí miniaturních protéz, které by byly chyceny na medúze, by sledovali a nahrávali, co se děje v tomto mořském světě, kterému ještě úplně nerozumíme. Celá studie byla publikována v časopise Science Advances.

Zařízení je velké asi 2 centimetry a je přichyceno k medúze pomocí dřevěného háku. Vysílá impulsy podobné srdečnímu pacemakeru, které umožní medúze plavat rychleji. Ve výsledku je živočich asi třikrát rychlejší a zároveň spotřebuje jen dvakrát více energie.

Pro vědce bylo důležité, zda jim tato technika neubližuje. Medúzy nemají nociceptory (receptory bolesti), ale mohou ve stresu produkovat hlenu podobný sliz. Během měření se nenašly žádné stopy po tomto typickém sekretu a po odstranění zařízení se medúzy vrátily ke svému standardnímu pohybu.

V současnosti výzkumníci hledají způsob, jak přimět medúzy plavat určitým směrem. Pokud by se to povedlo, byly by na ně přichyceny různé typy senzorů, které měří nastavené hodnoty (teplota, množství kyslíku ve vodě apod.) Časem by mohla vzniknout celá síť těchto "robotických medúz", které by mohly zmapovat velkou část mořského světa.

Velkou výhodou zařízení je jejich malá náročnost. Díky nim by se mohlo ušetřit na nákladných strojích a podmořských robotech. Medúzy jsou přirozenou součástí každého mořského ekosystému a nepotřebují žádné palivo, krmí se sami, takže ho nijak nezatíží.