Rostliny mají záložní plán pro případ, že se v krajině neobjeví opylovači, kleistogamii

Při pomyšlení na květy se nám samozřejmě vybaví pestré kontrastní barvy. Některé rostliny ale ve skutečnosti produkují dva typy květů — ty známější barevné a k tomu ještě druhý typ – menší, které se neotevírají a spíše, než aby lákaly opylovače, opylují se samy.

Nová studie nyní ukazuje, že kleistogamie, je silně propojena s rostlinami s bilaterálně symetrickými květy. Bilaterální (zygomorfní, souměrné) květy, které najdeme například u orchideí, mají pouze jednu rovinu souměrnosti.

Květy obecně mají samčí i samičí pohlavní orgány (pelatky a zárodečníky). Toto se rostlinám, jakožto přisedlým organismům, osvědčilo jako efektivní evoluční strategie rozmnožování. Rostliny si také vymyslely způsob, jak dostat svůj pyl z jednoho květu k jiné rostlině (pohlavně se rozmnožit). Za pomoci opylovačů, kterým za přenos pylu poskytují odměnu v podobě nektaru nebo pylu (případně předstírají poskytnutí takové odměny), kterým se opylovači živí.

Problém ale nastává, když tito opylovači v krajině chybí — rostlina se potom nemusí pohlavně rozmnožit vůbec. Některé rostliny se ale přesto naučily tomuto problému vyhnout. Tento způsob rozmnožování – kleistogamie – je využíván v podmínkách, kdy nejsou opylovači nablízku. Není to běžná strategie, nicméně  je mezi kvetoucími rostlinami relativně rozšířená — je přítomna u více než 500 druhů ze 40 čeledí.

U kleistogamních rostlin se současně vyvíjejí květy nesoucí pohlavní orgány, takové květy jsou barevné a lákají opylovače. Zároveň se objevují malé květy, které se neotvírají a v případě nouze (podmínky pro opylení jsou špatné) jsou využity pro rozmnožení rostliny. Nová studie nyní tuto skutečnost spojila se zygomorfními květy. Po otestování více než 2500 druhů rostlin, naznačují evoluční modely, že kleistogamie se objevuje přibližně 4x častěji u druhů s bilaterální souměrností květů než u jiných druhů.

Zajímavé je, že někteří z vědců, kteří vyvíjeli nové geneticky modifikované rostliny, dali podnět k uvažování o rozmnožování geneticky upravených rostlin tímto způsobem. Pokud by se geneticky modifikované rostliny mohly rozmnožovat pouze pomocí kleistogamních květů, zamezilo by se přenosu jejich upravených genomů, prostřednictvím jejich pylu, na jiné rostliny — praktická aplikace, která by měla pro životní prostředí velký přínos.

Zdroj: phys.org
Autor titulního obrázku: Boris Smokrovic, Unsplash
Studie: Current Biology