Charakter materiálu, ve kterém živočich svojí končetinu otiskl, má zásadní dopad na podobu zachované stopy. Do bláta může zapadnout i větší část nohy původce, ale zase se jedná o velice proměnlivý materiál, který rychle podléhá zkáze. V písčitých sedimentech zase musí být dostatečná vlhkost a stopa musí pro setrvání do dnešních dnů rychle vyschnout a přikrýt se nějakým sedimentem, který ji neponičí.

Pokud vědci nějakou stopu naleznou, je potřeba jí důkladně zdokumentovat. Článek z letošního roku popisuje nový postup zkoumání případných stop z minulosti pomocí rentgenových paprsků. Tato metodika byla vyvinuta americkými vědci při zkoumání stop současných ptáků ve speciálně vytvořeném sedimentu v laboratorních podmínkách.

Šlápota má v různé hloubce pod povrchem velice rozdílné tvary. Od ideální celkové na povrchu tehdejšího sedimentu po plochou kulatou prohlubeň, která s prvotní stopou nemá prakticky nic společného. Hodně záleží na nálezu zachované stopy přímo na povrchu tehdejšího sedimentu. Pokud v minulosti či současnosti došlo byť jen k lehké erozi povrchu, nelze s jistotou určit tvar původní stopy. Původce se pak například odhaduje podle vzdálenosti jednotlivých stop.

V 19. století našel geolog Edward Hitchcock veliké množství různých stop, které jsou nyní uloženy v Beneski Museum of Natural History at Amherst College v Massachusetts. Tyto stopy přiřadil až stovce různým původcům. Ve světle dnešní vědy je již jasné, že toto číslo pan Hitchcock kapánek přestřelil. Díky výzkumu na současných ptácích bylo dokázáno, že stopy patří menšímu množství původců s rozdílným stářím. Eroze také některé stopy mohla poničit více než jiné. A celková povaha "bláta", do kterého se nám obtiskly stopy, nemohla být ani na menší ploše všude stejná.

Zdroj: https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rsbl.2020.0309
Zdroj úvodního obrázku: Michal Bielejewski