Nový výzkum vědců z Clemson University ukazuje, že počet zastoupených druhů v potravě hadů nepohání komplexitu jedu. Jedná se hlavně o skutečnost, jak jsou druhy vzdálené fylogeneticky. To znamená, že pokud by se had živil i třeba 20 druhy savců, jeho jed by příliš složitý nebyl. Pokud ale pojídá například stonožky, žáby, ptáky a savce, jeho jed bude velmi složitý.
Každá složka jedu ovlivňuje v každém zvířeti něco jiného. Jed hadů obsahuje proteiny, které zneškodňují kořist. Počet proteinů, které lze v jedu najít, určuje jeho komplexitu — složitost. Zákonitě tedy mají někteří hadi jed jednodušší, zatímco jiní složitější.
Vědci získali jed a vzorky jedových žláz chřestýšů a ploskolebců Severní Ameriky. Za pomoci sekvenování nové generace vytvořili největší databázi proteomů (soubor proteinů, které jsou produkované z genomu určitého organismu) a transkriptomů jedových žláz zmijovitých hadů. Výzkumný tým měl k dispozici také databázi kořistí jednotlivých druhů hadů, kterou potom porovnali s databází složení jedu hadů.
Studie ukázala, že různorodost kořisti sice neměla vliv na lektin typu C, ale serinová proteáza, metaloproteináza a fosfolipáza (enzymy, komponenty hadího jedu) měly s diverzitou kořisti pozitivní vztah. To ukazuje, že čím rozmanitější potrava, tím složitější má had jed. (Diverzitou je zde myšlena fylogenetická rozmanitost kořisti, jak byly uvedeny příklady zvířat výše — lovení hmyzu, obojživelníků, plazů a ptáků, savců)
Vzhledem k tomu, že jsou léky, používané k léčbě onemocnění srdce, vysokého tlaku a krevních sraženin, derivované z jedu hadů, tak čím lépe budou vědci rozumět jejich jedu, tím spíše jej budou moct využívat také k tvorbě léků pro lidi.
Zdroj: ScienceDaily, Původní studie: PNAS
Zdroj titulní fotografie: Unsplash, Zachary Young
Michal Barták
Studuji biologii na Univerzitě Karlově, zajímám se o opylování rostlin hmyzem v tropech. Rád se učím, rád cestuji daleko za přírodou, hraju na klavír, tancuju a snažím se psát. Mám fretku a papouška.
sledovat :
Vstup do diskuze