Pomocí matematického modelování a techniky nazývané retrospektivní radiokarbonové datování narození, která datuje stáří lidských buněk na základě izotopu uhlíku, vědci zjistili, že obnova jater z velké části nesouvisí se stářím organismu.
Tato obnova je klíčová pro primární funkci jater, kterou je odstraňování toxických látek z těla. Odstraňování odpadních látek si vybírá svou daň, naštěstí mají játra jedinečnou schopnost obnovy po poškození.
„Bez ohledu na tom, zda je vám 20 nebo 84 let, vaše játra zůstávají v průměru mladší než tři roky,“ říká molekulární biolog Olaf Bergmann z Technické univerzity v Drážďanech.
Tým analyzoval posmrtné a bioptické vzorky tkáně od více než 50 jedinců ve věku od 20 do 84 let. Zjistili, že naše biologie udržuje po celý život přísnou kontrolu nad hmotou jater prostřednictvím neustálého nahrazování jaterních buněk.
Jak naše těla stárnou, jsou méně schopná obnovovat buňky a provádět opravy. Nová studie ukazuje, že to neplatí pro hepatocyty, jaterní buňky. Dřívější studie na zvířatech poskytly spíše protichůdné výsledky.
Z hlediska rychlosti obnovy nejsou všechny jaterní buňky stejné. Malá část z nich se může dožít až 10 let. Zdá se, že to souvisí s tím, kolik sad chromosomů nesou.
„Když jsme porovnávali typické jaterní buňky s buňkami bohatšími na DNA, našli jsme zásadní rozdíly v jejich obnově,“ říká Bergmann. „Typické buňky se obnovují přibližně jednou ročně, zatímco buňky bohatší na DNA mohou sídlit v játrech až deset let.“
„Přestože se tato frakce s věkem postupně zvyšuje, mohl by to být ochranný mechanismus, který nás chrání před hromaděním škodlivých mutací. Musíme zjistit, zda existují podobné mechanismy u chronického onemocnění jater, které se v některých případech může změnit v rakovinu.“
Toto je důležitý nový pohled na biologické mechanismy, na nichž stojí játra. Čím více toho o orgánech našeho těla víme, tím lépe dokážeme zjistit, jak je udržet zdravé a jak je léčit.
Vědci sledují i další orgány, včetně srdce, aby viděli, jak rychle se buňky v těle obnovují. Stejnou techniku retrospektivního radiokarbonového datování lze použít k přesnému datování buněk a stanovení míry obnovy.
Je to jedna z nejlepších metod, kterou v současné době máme k určení stáří lidské tkáně, pomocí rychlosti rozpadu radiokarbonu v atmosféře, která odpovídá stopám v těle. Jak se ukazuje, vaše orgány nemusí být tak staré, jak se cítíte.
„Náš výzkum ukazuje, že studium obnovy buněk přímo u lidí je technicky velmi náročné, ale může poskytnout bezkonkurenční pohled na základní buněčné a molekulární mechanismy regenerace lidských orgánů,“ říká Bergmann.
Výzkum byl publikován v časopise Cell Systems (i.f. 8,81).
Zdroj: ScienceAlert
Obrázek: mohamed Hassan via Pixabay
Více o orgánech těla na CZECHSIGHT:
Martina Csomová
Michaela Novotná
Vstup do diskuze