Kdybych si měla vybrat jedno zvíře, které mě na celém světě fascinuje ze všech nejvíc, bude to želvuška. Tento tvor, anglicky nazývaný “water bear”, tedy vodní medvídek, nebo také “moss piglet”, v překladu mechové prasátko, je totiž opravdu nezničitelný. Přežije extrémní podmínky, jako je zahřátí na 150 stupňů Celsia, nebo naopak teploty blízké absolutní nule. Nepřekvapí ho ani pobyt v kapalném héliu či naprosté vyschnutí. Také dokáže přežít velké dávky radioaktivního záření. K tomu využívá podle nového objevu Suma a kol. fluorescenční štít.

Obvykle využívá želvuška k přežití schopnost kryptobiózy. Při tomto stavu vyloučí veškerou vodu ze svého těla a zastaví metabolismus. V tomto zapouzdřeném stavu vydrží desítky let. Její tělo při tom produkuje proteiny, které ji chrání. Jeden z těchto proteinů byl izolován již v roce 2016 japonskými genetiky. Po transplantaci do lidských buněk, se poškození DNA snížilo až o 40 %. Tento objev nabízí využití v genetických terapiích či transgenetice. To by mohlo významně pomoci lidem při objevování vesmíru. Nyní ale vědci objevili další, snad ještě víc fascinující ochranný mechanismus. Pro objev nemuseli daleko. Stačilo si zajít ven před ústav, pro trochu mechu. V něm našli pravděpodobně zcela nový druh želvušky, který prozatím pojmenovali Paramacrobiotus BLR.

Při prvním experimentu vědci vystavili živočichy ultrafialové lampě. Kontrolní živočich, háďátko obecné (Caenorhabditis elegans), uhynulo během 5 minut. Želvuška ale přežila hodinu. K objevu fluorescence došlo vlastně náhodou. Vědci nechali želvušky poblíž zdroje UV záření a všimli si, že začali zářit. Následující experimenty odhalily, že želvušky obsahují fluorescenční látku, která absorbuje UV záření a vyzařuje neškodné, modré, viditelné světlo. Tým vědců se následně pokusil přenést fluorescenční látku na jiný druh želvušek (Hypsibius exemplaris) a na háďátko  (C. elegans), díky tomu přežili vystavení UV záření po dobu 15 minut.

Zatím se přesně neví, co tvoří fluorescenční štít. Pravděpodobně je to složitá směs mnoha látek. Jakmile se vědcům podaří rozlousknout chemickou strukturu tohoto světélkujícího štítu, mohl by být využit třeba do opalovacích krémů. Důležitý fakt na závěr. Omlouvám se fanouškům Star Trek: Discovery, ale vesmírná želvuška používaná k novému typu pohonu hvězdné lodi, nemá s naší opravdovou superhrdinkou nic společného.

Zdroje:  

SUMA, Harikumar R., Swathi PRAKASH a Sandeep M. ESWARAPPA. Naturally occurring fluorescence protects the eutardigrade Paramacrobiotus sp. from ultraviolet radiation. Biology Letters [online]. 2020, 16(10) [cit. 2020-10-16]. ISSN 1744-9561. Dostupné z: doi:10.1098/rsbl.2020.0391

JÖNSSON, K. Ingemar, Ingvar HOLM a Helena TASSIDIS. Cell Biology of the Tardigrades: Current Knowledge and Perspectives. TWORZYDLO, Waclaw a Szczepan M. BILINSKI, ed. Evo-Devo: Non-model Species in Cell and Developmental Biology [online]. Cham: Springer International Publishing, 2019, 2019-10-10, s. 231-249 [cit. 2020-10-16]. Results and Problems in Cell Differentiation. ISBN 978-3-030-23458-4. Dostupné z: doi:10.1007/978-3-030-23459-1_10

HASHIMOTO, Takuma, Daiki D. HORIKAWA, Yuki SAITO, et al. Extremotolerant tardigrade genome and improved radiotolerance of human cultured cells by tardigrade-unique protein. Nature Communications [online]. 2016, 7(1) [cit. 2020-10-17]. ISSN 2041-1723. Dostupné z: doi:10.1038/ncomms12808

Zdroj úvodní fotografie: Live Science