Tajná skrýš HIV – mozkové buňky poskytují viru útočiště před dalším šířením

Přes retrovirové terapie se může virus HIV uchýlit do mozku a později infikovat jiné orgány v těle. K tomuto závěru dospěla nová studie na myších a lidských tkáních, kterou provedli vědci z chicagské Rush University Medical Center.

Asi netřeba dlouze rozebírat patogenní účinky viru HIV. Po infekci hostitele ochromuje jeho imunitní systém a vystavuje tělo nebezpečí i méně vážných nemocí. Kombinovaná antiretrovirová terapie může koncentraci viru v těle významně snížit i do té míry, že se virus stane prakticky nedetekovatelným. Příznaky vymizí a pacient přestane být infekční pro ostatní. Pokud je však léčba zastavena, může virus opustit své "skrýše" a tělo znovu ohrozit.

Nová studie, zveřejněná na stránkách časopisu PLOS Pathogens, naznačuje, že jednou z takových "skýší" jsou mozkové buňky zvané astrocyty, které můžete vidět na titulním obrázku tohoto článku. Ty tvoří přibližně 60% všech buněk našeho mozku. Práce došla k závěru, že až 3% astrocytů nakaženého člověka může ukrývat virus HIV. "I jediné procento, které by představovalo rezervoár viru je pro léčbu problematické," říká jedna z hlavních autorek studie, profesorka Lena Al-Harthi. "Pokud hledáme účinný lék na AIDS, nemůžeme roli mozku opomenout." Profesor imunologie Lishomwa Ndhlovu dodal, že v návaznosti na závěry práce je nutné přijít na to, jak virus z těchto tkání efektivně odstranit.

Al-Harthi vyvodila spolu se svým týmem závěry na základě dvou experimentů. První studoval infikované myší modely s uměle vpravenými lidskými buňkami, druhý se zaměřil na vyšetření posmrtné mozkové tkáně. Ačkoli provedené pokusy ukázaly, jakou roli mozek v této problematice hraje, je třeba dalších prací, které chování viru u lidských hostitelů přesněji charakterizují.

Možná si říkáte, jak je možné, že si tohoto problému nikdo doposud nevšiml. Fenomén ukrývání HIV mozkovou tkání je však komplikovanější. Podobné experimenty již byly v minulosti provedeny, ovšem většinou mimo těla modelových zvířat. Na petriho misce se pak infikovaný astrocyt nemusí chovat stejně, jako v organismu. Při pokusech in vivo, tedy v živých tělech, byly navíc pro značení používány fluorescenční sloučeniny, které nejsou zaručeně dostatečně citlivé na to, aby detekovaly tak nízké hladiny viru, které se v astrocytech ukrývají. Žádná práce se doposud nepokusila zjistit, zda jsou tyto buňky schopny virus HIV zpětně vypustit.

Navazující výzkum se zaměří na schopnost uvolněného viru infikovat buňky a migrovat do jiných tkání v lidském těle. Vědci budou muset rovněž definovat přesnou "cestu", kterou virus nakažený astrocyt opouští a doslova se vydat po jeho stopách.

Originální publikace: https://journals.plos.org/plospathogens/article?id=10.1371/journal.ppat.1008381

Zdroj: Live Science, zdroj titulní fotografie: Drug Target Review