Vědci z Postupimského institutu pro výzkum dopadů změny klimatu se pro své výpočty zaměřili zejména na scénář popisovaný v Pařížské dohodě, tedy udržení globálního oteplení pod 2 °C. Protože tento scénář vznikl jako politická dohoda, vědci si dali za úkol zjistit, jestli je skutečně výhodná z ekonomického hlediska.
Studie staví na předchozích studiích vlivu změny klimatu na růst ekonomiky, které ukázaly, že zvýšené teploty, změna srážek, zvýšení četnosti extrémních jevů počasí a další socioekonomické vlivy vyvolané změnou klimatu vedou k ekonomickým škodám nejen v zemědělství, ale i v dalších odvětvích průmyslu, a jimi způsobené zpomalení ekonomiky se zvyšuje spolu se zvyšující se teplotou.
Vědci z Postupimského institutu pak připravili scénáře mitigace (tedy snahy o zastavení) změny klimatu a simulovali jejich vliv v integrovaném modelu DICE-2013, který byl vytvořen týmem ekonoma Williama Nordhause na Yaleově univerzitě a byl v minulých letech použit pro přípravu podkladů pro americkou klimatickou politiku. Do výpočtů v modelu výzkumníci zanesli i nejistoty předchozích výsledků, zejména nejistoty v míře budoucího oteplení v závislosti na množství vypouštěných skleníkových plynů, či nejistoty v množství ekonomických škod v závislosti na teplotě. V modelu nebyly brány v úvahu technologie, které dosud neexistují či nejsou rozšířené, jako např. odstraňování CO2 z atmosféry.
Hlavním cílem modelování bylo nalezení křivky celkových ztrát (tedy součet ceny mitigace změny klimatu a ekonomických škod způsobených změnou klimatu) v závislosti na cílové teplotě, na které se oteplování zastaví. Dle předchozích výsledků, ekonomické škody se zvyšují se zvyšujícím se globálním oteplením; náklady na mitigaci se naopak snižují s tím, jak vysoko necháme teplotu vystoupat. Cílem výzkumníků tedy bylo najít cílovou hodnotu oteplení, ve které je součet těchto ztrát nejnižší.
Výsledná křivka celkových ztrát je vyobrazena v grafu níže (plná červená čára); ukazuje se, že z ekonomického hlediska optimální bod, ke kterému by lidstvo mělo směřovat, je zastavení oteplení na hodnotě 2 °C. Při započtení nejistot je pak ekonomicky optimální hodnota konečného oteplení mezi 1,8 a 2,5 °C. Z toho také vyplývá, že investice do mitigace změny klimatu se vyplatí oproti stavu, kdy by k mitigaci vůbec nedocházelo ("business-as-usual"), což by vedlo k oteplení 3 – 4 °C do konce století; tedy že v tomto případě škody způsobené změnou klimatu přesáhnou celkovou ekonomickou ztrátu v případě zastavení oteplení na ~2 °C.
Studie současně připomíná, že ekonomické hledisko není jediné, které by mělo být zohledněno při rozhodování o změně klimatu. Změna klimatu působí škody i mimo ekonomiku, jako např. ztráty na životech či poškozování ekosystémů. Zároveň je nutné vzít v úvahu rizika podhodnocení či nadhodnocení ekonomických škod; zatímco riziko toho, že škody budou vyšší než se předpokládalo, je reálné (zejména kvůli možnosti podhodnocení budoucího vývoje oteplování či kvůli větším socioekonomickým dopadům jako migrace či války), riziko toho, že škody způsobené změnou klimatu budou nižší než se očekávalo, je relativně malé.
Na závěr studie zmiňuje, že tento výsledek je součtem pro celou planetu; v praxi ovšem budou náklady na mitigaci i škody způsobené změnou klimatu rozloženy regionálně v různých poměrech. To je současně podnět pro hlubší výzkum.
Kompletní studie je volně dostupná na tomto odkaze.
Vstup do diskuze