Vědci komunikovali s lidmi během spánku, ti řešili například matematické úlohy.

Naše porozumění snům a spánku obecně je silně limitováno faktem, že o něm referujeme až zpětně, když se vzbudíme. To s sebou nese částečné zapomínání a v důsledku toho zkreslení obsahu. Vědci se tak v nové práci snaží nalézt metody, které by nás snovému světu dokázaly přiblížit co nejvíce.

Experimentům byli podrobeni pouze lidé ve stavu tzv. lucidního snění. To je stav, ve kterém si spící člověk uvědomuje, že se jedná o sen a někteří zkušenější jedinci jsou schopni jej i záměrně měnit (například děj filmu Počátek režiséra Christophera Nolana je inspirován tématem lucidního snění). Vědci vycházeli z předpokladu, že pokud je spící člověk schopen rozpoznat, že sní, je možné, že by mohl umět komunikovat i s vnějším světem. Jelikož se jedná o poměrně vzácný fenomén, který se zdá, že nelze navodit u každého, účastnili se výzkumu především lidé, kteří mají s tímto typem snění nějaké zkušenosti.

Pacienti se s výzkumníky dopředu dohodli, jakým způsobem budou na otázky odpovídat, jejich znění však dopředu nevěděli. Jelikož se lucidní snění objevuje, stejně jako většina běžných snů ve fázi spánku, kterou nazýváme REM (rapid eye movement, podle pohybů očí pod víčky během této fáze) a zároveň je v REM spánku utlumena činnost většiny svalů v těle – pravděpodobně proto, abychom nepohybovali tělem stejně jako ve snu a nezranili tak sebe nebo své okolí – nabízelo se, jakou formu budou mít odpovědi spících lidí: jednalo se buďto o specifické pohyby očí, které se jindy během snů nevyskytovaly nebo pohyby svalů ve tváři.

Autoři výzkumu z USA, Francie, Nizozemí a Německa potom hovoří o stavu, ve kterém byli sledovaní jedinci ve spánkových laboratořích schopni odpovídat na dotazy, jako o interaktivním snění. V publikaci, jež vyšla v časopisu Current Biology je popsáno několik forem takové dvoustranné komunikace – každá výzkumná skupina volila jinou. Detailně jsou popsány následující příklady: Prvnímu pacientovi byla otázka, kolik je osm minus šest, položena formou mluveného slova. Mladík poté odpověděl pomocí pohybů očí, že dva. Druhý sledovaný dostal otázku, kolik je čtyři minus nula prostřednictvím světelného signálu v Morseově abecedě. I zde byla zaznamenána správná odpověď. Mladá dívka z Nizozemí odpovídala taktéž správně na slovně kladený dotaz, kolik je jedna plus dva. Další francouzské slečně byly slovně položeny otázky, na které lze odpovědět ano nebo ne, konkrétně zda se dívá na fotbal a jestli má ráda čokoládu. I tato testovaná odpovídala podle pravdy.

Obrázek z citované publikace ukazující příklady komunikace. V horní části jsou zobrazeny zážitky spících lidí. První popisuje, že byl na večírku s přáteli, když se ve snu objevil hlas, jako když mluví vypravěč ve filmu. Na dotaz odpovídal pohyby tváře. Druhý říká, že v místnosti, ve které se ve snu nacházel, začala blikat světla a on rozluštil Morseovu abecedu a odpověděl pomocí pohybů očí. Poslední příklad popisuje sen, kdy hlavní hrdina bojoval s trpaslíky a najednou zaznamenal doteky na ruce, kterými s ním vědec komunikoval. Spodní část zobrazuje metody komunikace: vlevo vědců a vpravo spáčů.

Výzkumníci následně ihned po odpovědi spícího člověka vzbudili a zeptali se, jak se jim otázka promítla do snu. Jeden z nejzajímavějších poznatků výzkumu je, že některým spáčům se otázky transformovaly do snu tak, že například vycházely z rádia, které ve snu předtím hrálo. Jiní popisují, že dotazy jako by k nim přicházely mimo sen, že slyšeli tazatele „nad snem“. Dokonce byly zaznamenány případy, kdy se dotazy do snu propsaly v jiném znění, přestože odpověď na ně byla stále stejná. Příkladem je muž, kterému byla matematická úloha zadána pomocí morseovky světelným signálem. Ten vypověděl, že viděl ve snu v Morseově abecedě blikat světla a namísto čtyři minus nula se mu zobrazila otázka jako čtyři plus nula, nicméně jeho odpověď byla i tak správná, tedy čtyři. To podle výzkumníků jen potvrzuje, že spoléhat na hodnocení snů jen na základě vzpomínky po probuzení je často zkreslující.

Celkově vědci testovali 36 osob, do lucidního snění se podařilo přejít 26 % z nich (vždy museli nejdříve signalizovat výzkumníkovi, že mají lucidní sen, což je sama o sobě unikátní komunikace), ve 47 % lucidní spáči odpověděli alespoň na jednu otázku správně. Pouze v minimu případů došlo k chybné odpovědi, nejčastěji (60 % případů) testovaní lidé prostě na dotaz neodpověděli. Správná odpověď v situaci, kdy spící osoba sice byla v REM fázi spánku, ale neměla lucidní snění byla zaznamenána jen jednou. To ukazuje, že pro interakci s okolím a schopnost komunikovat je lucidní spánek, alespoň prozatím, klíčový.

Dosud se myslelo, že nemá cenu zkoušet komunikovat s člověkem, který spí. Nicméně tyto unikátní experimenty ukazují, že nejen, že to možné je, ale zároveň je spící člověk schopen analyticky myslet, vyhodnocovat různé typy signálů zvenčí, a dokonce řešit matematické úlohy. To je v rozporu s dosud ustálenou tezí, že jelikož si ve snu nejsme schopni uvědomovat nesmyslnost a nerealističnost toho, co se nám zdá, náš mozek má výrazně omezené kognitivní schopnosti.

Výzkum nabízí celou řadu otázek, na které je nutné odpovědět, jelikož pestrost, s jakou se komunikace do snů a vnímání spících jedinců promítla je veliká a popsaných případů je prozatím málo. Nicméně, podle autorů otevírají jejich experimenty nové možnosti, jak můžeme získávat informace o snech v reálném čase. Navíc, opřeni o tato zjištění, můžeme lépe zkoumat jednotlivé kognitivní funkce při různých formách vědomí.

Citovaná publikace: Current Biology (impact factor: 10,9)

Autor úvodní fotografie: Mo Eid, pexels.com

Podobné články na Czechsight: