Středně velká chobotnice s poměrně dlouhými postranními ploutvemi, vypadá jako by měla na hlavě uši a v angličtině se nazývá dumbo, podle animované postavičky létacího slona s velkýma ušima. Chobotnice z takové hloubky nemohla být, pochopitelně, vylovena živá, protože není na nižší tlak a obecně podmínky u hladiny oceánu adaptována. Vědci proto chobotnici vyfotografovali, odebrali malý vzorek tkáně a fixovali jedince ve formaldehydu.

Vnitřní orgány jsou samozřejmě důležité k popisu druhu, jedná se ale o jediný exemplář tohoto druhu (tzv. holotyp — jedinec, podle kterého byl nový druh popsán), proto vědci nechtěli chobotnici (Grimpoteuthis imperator) poškodit. Druh byl popsán pomocí magnetické resonance v německém centru pro neurodegenerativní choroby (Deutsches Zentrum für Neurodegenerative Erkrankungen), kde se tento přístroj běžně používá pro pozorování lidského mozku.

Celé tělo chobotnice bylo kvalitně vyobrazeno ve 3D. Struktury hlavonožce složené z chitinu, tedy zobák a radula, se na magnetické resonanci zobrazují špatně. Aby byl obraz kompletní, snímky těchto struktur byly vyhotoveny na tomografii v oddělení paleontologie. Testovala se i DNA, která jasně potvrdila, že druh patří do rodu Grimpoteuthis. Prozkoumání rozmnožovacího ústrojí odhalilo, že se jedná o samce. Také velikost blány, která je napnutá mezi rameny naznačuje, že tento druh žije spíše u mořského dna.

Kombinace nedestruktivních zobrazovacích metod umožnila vytvořit digitální kopii chobotnice Grimpoteuthis imperator. Je umístěna v MorphoBank a každý si ji může stáhnout pro další výzkum nebo vzdělávací účely. Samotný fixovaný jedinec se nachází v archivu Muzea přírodní historie v Berlíně, kde bude možné jej analyzovat po příštích 100 let. Vědci doporučují tuto nedestruktivní metodu popisu používat — hlavně u druhů ohrožených nebo vzácných.


Zdroj: ScienceDaily, Původní studie: BMC Biology
Zdroj titulního obrázku: Unsplash, Jack B