Pro pátrání po tzv. posledním společném předkovi bakterií (LBCA) vědci zkoumali genomy 1 089 bakterií žijící v bezkyslíkatém prostředí tzv. anaerobové. „Pro náš výzkum jsme vybrali právě anaerobní bakterie, protože atmosféra na rané Zemi obsahovala malé množství kyslíku. Nemělo by tedy smysl studovat bakteriální druhy, které jsou adaptovány na vyšší dávky kyslíku“ vysvětluje autorka studie dr. Joana C. Xavier.
Vyšší formy života (například savci) předávají svou genetickou informaci vertikálně. To znamená z rodičů na potomky. U bakterií však existuje i jiná forma – laterální genetický přenos, tedy přenos mezi jedinci, kteří nejsou potomky navzájem. Existence tohoto laterálního přenosu je však velkou komplikací pro rekonstrukci genomu LBCA. Vědci proto použili k porovnání genomy získané z evolučně rozdílných skupin bakterií. Z nich bylo dále vybráno pouze 9 genů kódující nezbytné životní funkce. Jednou z nich byla například metabolická dráha pro získání uhlíku.
Výsledky ukázaly, že nejvíce jsou prapředkovi podobné bakterie patřící mezi klostridia. Ty se dnes vyskytují běžně v půdách, kde se podílí na hnilobných procesech. Nicméně jsou také známé jako producenti nebezpečných toxinů (například botulotoxinu či tetanického toxinu). Díky přiřazení LBCA mezi klostridia mají vědci základní představu o tom jak by mohl vypadat. „Bakteriální předek měl tvar tyčinkovité buňky a zřejmě mohl tvořit spóry, což by mělo další výhody v prostředí na rané Zemi“ vysvětluje autorka publikace dr. Joana C. Xavier.
Zdroj: ScienceDaily, zdroj titulního obrázku: Abhijith Ar, 123RF.


Kateřina Němečková
Jsem studentka doktorského studia na Přírodovědecké fakultě, UK, kde se zabývám detekcí biomarkerů v astrobiologii. Volný čas trávím nejraději cestováním, turistikou či rozpravou nad skleničkou vína.
Vstup do diskuze