Pro svůj pokus potřebovali kmenové buňky a specificky takové, které se dokáží změnit v jakýkoli typ živočišné tkáně. "Pouhé sledování vývoje embrya jakéhokoli živočicha je nesmírně obohacující," řekla vývojová bioložka Christine Thisse, jedna z autorek studie.

"Úžasné je, že můžeme použít buňky několika typů tkání a získat z nich funkční embryo. Náš model ukazuje potenciál toho, jak komplexní vývojové programy dokážeme mimikovat," dodává.

Samotný embryoid, jak je autory nazýván, se zatím není schopný zcela vyvinout. Chybí mu některé klíčové části včetně mozku. I přesto se jedná o zcela unikátní pokus, který se svou komplexitou zcela vymyká.

Vyvinutí plně funkčních biologických systémů, vyžaduje naprosto přesné složení poměrně složité skládačky. Základními požadavky, které musí být dodrženy jsou správně zvolený typ buněk, jejich přesné umístění ve vyvýjejícím se systému a načasování buněčných signálů. To bylo možné jen díky dřívějšímu rozsáhlému výzkumu.

I přesto, že se tento výzkum dostal ve vývoji embrya poměrně daleko, některé signály nebyly dostatečně přesné, a proto se stalo, že řada tkání chybí. "Postupem času budeme schopni manipulovat molekulární signály, které kontrolují vývoj embrya a to povede k vytvoření embryu podobných entit majících všechny potřebné orgány," dodává Bernard Thisse, další z autorů studie.

Podobné výzkumy jsou nesmírně důležité pro vývoj funkčních orgánů. I přesto, že je nyní možné vytvořit orgány (organoidy) v laboratorních podmínkách, stále se jedná pouze o hrubé konstrukty, kterým chybí některé komponenty. Např. při vývoji střevní tkáně je možné vytvořit samotnou tkáň, avšak cévy a hladké svalstvo, které je k jejímu fungování potřeba zde chybí. A právě komplexita výzkumu vývoje myšího embrya by v těchto případech mohla pomoci.

Zdroj: Nature Communications
Foto: Giuseppe Martini, Unsplash