Vědomí nemusí být privilegiem savců

Vrány jsou obecně považovány za mazané a chytré. Nové poznatky z oblasti zvířecí biopsychologie naznačují, že úroveň jejich kognitivních schopností by mohla daleko přesahovat naše dosavadní předpoklady. Dle Niedera a jeho kolegů by mohly mít vrány a další ptáci vlastní subjektivní zkušenosti a povědomí o minulých a přítomných událostech vnějšího světa. Přitom se jenom nedávno podařilo demonstrovat tyto schopnosti u primátů.

Jelikož zvířata nepoužívají jazyk, je v jejich případě těžké existenci vědomí potvrdit nebo vyvrátit. Obecně lze vědomí hierarchicky členit na primární a sekundární. Primární vědomí zahrnuje schopnosti lidí a některých zvířat integrovat pozorované události do paměti a vytvořit tak mentální reprezentace a pocit kontinuity času. Tento typ vědomí se také nazývá smyslové neboli senzorické vědomí. Sekundární vědomí pak zahrnuje reflexivní a abstraktní myšlení, vůli a metakognici a také orientaci na budoucnost. Oba typy vědomí hrají důležitou roli v procesech řešení problémů a usuzování, ve kterých vrány vynikají.

U člověka je vědomí asociováno zejména s mozkovou kůrou. Jenomže ptáci mají ve srovnání s primáty odlišnou stavbu mozku, a navíc jej mají hladký, zatímco povrch savčích mozku je zvrásněn závity. Aby Nieder a jeho tým zodpověděli otázku, která část ptačího mozku je odpovědná za vědomé procesy (a zda vůbec taková část existuje), rozhodli se uskutečnit experiment.

Nejprve naučili vrány specificky reagovat na vizuální stimuly. Vždy, když bylo vránám prezentováno na obrazovce světlo, začali ptáci kývat hlavami nahoru a dolů na znamění toho, že světlo opravdu vidí. Většina světel byla jasná a zářivá, zkrátka lehce viditelná a vrány je bez problémů rozeznávaly. Ale ne všechny situace byly tak jednoznačné. Některé světla byla méně jasná až ztlumená. Právě v těchto případech vstupovala na scénu senzorická zkušenost.

Během celé doby měly vrány v mozcích implantovány elektrody, které snímaly jejich neuronální aktivitu. Když ptáci uviděli vizuální stimul, aktivita mozku se prudce zvedla, a když nebylo na obzoru žádné světlo, aktivita v dané části mozku nebyla přítomna. Spojitost mezi těmito událostmi byla tak zjevná, že by bylo možné předpovědět ptačí odpovědi jenom na základě mozkové aktivity. Výzkumný tým předpokládal, že nervové buňky odpovědné za vizuální vstup bez subjektivních složek budou reagovat stejným způsobem jenom na stimul konstantní intenzity. Jelikož vrány reagovaly i na nejednoznačné a slabé podněty, lze předpokládat, že byly při rozhodování ovlivněny subjektivní zkušeností.

„Výsledky studie otevírají nové způsoby náhledů na evoluci vědomí a jeho neurobiologických souvislostí,“ říká lídr potenciálně převratné studie, Nieder. Je možné, že se podobné kognitivní schopnosti vyvíjely u ptáků i savců paralelně. A je také možné, že toho mají naše mozky společného mnohem více, než jsme byli doposud ochotni přiznat. Poslední společný předek ptáků a člověka žil přibližně před 320 miliony lety. Existuje šance, že se předpoklady vědomí a percepce rozvinuly již u takto starého druhu a poté se rozdělily do více vývojových alternativ.

Jestli je to pravda, naskýtá se nám zde ještě více fascinující otázka: mají zvířata také sekundární vědomí? Jsou schopna přemýšlet o tom, že myslí?

Zdroj: https://science.sciencemag.org/content/369/6511/1626
Zdroj obrázku: Tyler Quiring, Unsplash