K objevu došli výzkumníci díky pozorování některých druhů motýlů, na kterých standardně parazitovaly vosy, které vkládaly do jejich těla svá vajíčka. Pokud se toto stane, dojde k úhynu jedince.
Proč se tak děje zjišťovali entomologové z Univesrity of Agriculture and Technology v Tokiu. Jako model použili larvy nočního motýla Mythimna separata, kterou infikovali virem neštovic. Společně s kontrolními vzorky, které virus neobsahovaly, vystavili obě skupiny parazitickým vosám. Skupina obsahující virus se ubránila téměř všem parazitům, kdežto ta kontrolní neměla proti vosičkám šanci.
U infikovaných larev vědci následně identifikovali dva proteiny, které pojmenovali PKF (angl. parasitoid killing factor). Následně se další skupina vědců z University of Valencia zaměřila na obdobně infikované larvy dalších druhů a hledala v jejich těle proteiny se stejnou schopností. Podle jejich tvrzení mohlo dojít k vytvoření genů kódujících PKF několikrát.
Potvrdit existenci a funkci PKF se následně podařilo i skupině Davida Theilmanna z University of British Columbia, která dokázala u druhu Spodoptera exigua geny pro PKF umlčet. Kvůli tomu došlo k větší úmrtnosti jedinců po vystavení parazitům. Na základě dalších analýz zjistili, že PKF způsobují doslova explozi buněk u nežádoucích organismů v těle hostitele.
Výzkum částečně objasňuje, proč jsou některé larvy denních i nočních motýlů tak odolné proti parazitům, kteří jsou běžně užívané jako pesticidy. Některé otázky však zůstávají nezodpovězeny. Další výzkum by měl např. objasnit, jak přesně fungují jednotlivé PKF proteiny.
Petr Kašík
V jedoduchosti je krása. Popularizace vědy. Sport. Knihy. Naivní tramp. Univerzita Karlova, Molekulární biologie
sledovat :
Vstup do diskuze