Podle výzkumu je agrese a domácí násilí úzce spojené s velmi omezenou schopností násilníka vcítit se do své oběti. Vědci proto chtěli v nové studii zjistit, jak se chová mozek, pokud je člověk ve virtuální realitě postaven do role oběti. Pojďme se tedy podívat, jak studie probíhala a na co vědci přišli.
Do studie bylo vybráno 20 psychicky i fyzicky zdravých dobrovolníků (10 mužů a 10 žen) s čistým trestním rejstříkem. Dobrovolníci během experimentu sledovali 2 scénáře skrz brýle speciálně určené pro sledování virtuální reality. Oba scénáře byly stejné – do chodby přišel muž, který začal verbálně napadat ženu a stále více s k ní přibližoval – lišil se pouze úhel pohledu účastníků studie. V prvním scénáři se účastníci dostali přímo "do kůže" napadané ženy. Ve druhém scénáři účastníci sledovali celou situaci očima třetí osoby. Celý experiment probíhal uvnitř MRI přístroje, aby mohli vědci sledovat dění v mozku během prožívání virtuální reality.

Co tedy odhalily snímky z magnetické resonance? V prvním případě, kdy viděl účastník situaci očima oběti, byla aktivní část mozkové kůry, která se podílí na uvědomování si sebe sama. Zároveň se ukázalo, že čím více se agresor přibližoval, tím více byla aktivní amygdala – část mozku, která se podílí na prožívání strachu. V druhém případě, kdy účastníci pozorovali situaci z povzdálí, bylo centrum strachu i sebeuvědomění aktivní méně.
Z MRI snímků vyplývá, že zdravý mozek dokáže během simulace ve virtuální realitě prožít pocity podobné těm, co mají oběti násilí a tím se do oběti vcítit. Pokud by se prokázalo, že má virtuální realita podobný efekt na mozky agresorů, bylo by možné tuto metodu použít při terapii, kde by se agresoři bezpečnou metodou naučili se svou obětí soucítit.
Zdroj: https://www.eneuro.org/content/early/2020/04/20/ENEURO.0263-19.2019
Úvodní obrázek: pexels.com

Ilona Kramářová
Nadšenkyně do imunologie a udržitelné módy. Přírodovědkyně, medička a tanečnice.
Vstup do diskuze