Viry mořských řas nezabíjí jejich buňky hned, chvíli spolu žijí v harmonii a virus pak udělí řase “ránu z milosti”

Studie publikovaná v časopise Nature Communications asi změní pohled na virové infekce řas (fytoplanktonu). Zvláště pak u ekosystémových procesů jako je formování a zánik vodního květu a cyklus například uhlíku na Zemi.

Jen pokud se nakažené buňky řas dostanou do stresové situace, například když jim dojdou živiny, stane se pro ně virus smrtící. To je úplně nový model, o němž si vědci nyní myslí, že je v oceánech velmi rozšířený. Znamená zásadní změnu v tom, jak se na interakce mezi hostitelem a virem budeme dívat a jaký dopad mohou mít viry na ekosystémy a biogeochemické cykly, neboť tento model jde proti klasickému, dlouho akceptovanému modelu – že jsou viry vždy letální a buňky zabíjí.

Biogeochemické cykly jsou koloběhy esenciálních živin (jako je uhlík, kyslík, dusík, fosfor, vápník, železo nebo voda) mezi organismy a prostředím. Modelem pro studii byl známý zástupce kokolitek, Emiliania huxleyi. Vědci studovali interakce v laboratoři a na kontrolovaných malých vodních květech. Zabývali se hlavně virovou infekcí a samotnou E. huxleyi, která je zodpovědná za generování velkého množství kyslíku a uhlíku na Zemi. Virus, rutinně postihne a zabije E. huxleyi na více než 2500 km², to lze vidět i z vesmíru na satelitních snímcích.

Virus nakonec buňku řasy roztrhne, tím se vytvoří energie a organický materiál pro ostatní organismy. Infikované buňky ale, jak již bylo řečeno, neumírají hned po infekci. Místo toho se dál dělí a vytváří květ po široké kilometry daleko a umírají koordinovaně.

Virus a řasa mají kvazi-symbiotický vztah, který umožňuje viru i řase se pokojně nějakou dobu dělit. Když se buňka řasy dostane do stresové situace (dojdou živiny), virus buňce udělí “ránu z milosti”, buňka praskne a poskytne tak organické látky dalším organismům. Vědci se domnívají, že tato dynamika bude podobná napříč oceány a je důležité pochopit nyní její dopady na ekosystémy a obecně koloběh uhlíku v oceánech.

Zdroj: SciTechDaily
Titulní fotografie: https://21stoleti.cz/2010/06/18/neviditelni-vodni-obyvatele/
Studie: Nature Communications