Vyhynutí prehistorické megafauny jako byl mamut, lev jeskynní či nosorožec srstnatý na konci poslední doby ledové bylo často přisuzováno expanzi raných lidí po Zemi. I když mohl nadměrný lov přispět k ústupu některých druhů, nová studie publikovaná v Current biology zjišťuje, že vymření nosorožců srstnatých mělo jinou příčinu; změna klimatu. Při sekvenování prastaré DNA ze čtrnácti jedinců nosorožce (Coelodonta antiquitatis) vědci zjistili, že populace zůstávala stabilní a diverzifikovaná až do doby jen několika málo tisíců let před tím, než se ze Sibiře úplně vytratila. Tedy pravděpodobně až do doby, než teplota pro zvířata, která byla přizpůsobena chladu, vystoupala příliš vysoko.
Tato stabilita populace trvala až do doby dávno potom, co lidé osídlili Sibiř. To ovšem nesouhlasí s očekávanými poklesy, které připadaly v úvahu, pokud by byli nosorožci vyhubeni lovem. Vědci zjistili, že po nárůstu populace nosorožců před 29 tisíci lety není znatelný žádný populační pokles, a jen nízký inbreeding. Údaje, které měli vědci k dispozici sahají do doby jen 18,5 tisíce let zpět – což je asi 4500 let před jejich vyhynutím. Doba výrazného poklesu v počtech tedy připadá právě na tuto 4500letou mezeru.
DNA data také ukázala genetické mutace, které umožňovaly nosorožcům srstnatým se adaptovat na chladnější počasí. Jedna z těchto mutací – typ receptoru v kůži, který snímal teplo a chlad – lze najít také u mamutů. Taková přizpůsobení naznačují, že nosorožci srstnatí, přizpůsobení severovýchodnímu sibiřskému podnebí, mohli vyhynout právě kvůli přívalu tepla krátkého období oteplení známého jako Bølling–Allerød (vlhý teplý interstadiál který se objevil před 14 690 – 12 890 lety), to by korespondovalo s jejich vymřením na konci poslední doby ledové.
Zdroj: ScienceDaily
Publikace: Current biology
Titulní obrázek: Cosmos Magazine
Vstup do diskuze