Asi pro vás není žádným překvapením, že budete-li aktivně sportovat po celý život, nabídne vám vaše tělo mnoho zdravotních benefitů. Díky dlouhodobému výkonu se snáze vyhnete některým chorobám, jako například diabetu typu 2, rakovině či srdečním problémům. Přestože je tato spojitost dávno známa, jejím molekulárním důvodům stále nerozumíme.

"Roky vytrvalostního sportu mění aktivitu genů v lidském kosterním svalu, které jsou důležité pro metabolismus."

K tomuto závěru dospěla nová práce vědců ze švédského Karolinska Institutet a americké University of San Diego, zveřejněná v časopise Cell Reports. "Ačkoli již dříve bylo dokázáno, že krátkodobé cvičení má na naši genetickou výbavu vliv, jen odhodlaným a vytrvalým přinese sport dlouhodobé pozitivní následky," říká jeden z hlavních autorů studie, docent Mark Chapman.

Studie otestovala jedince, kteří se věnovali intenzivnímu tréninku po dobu posledních nejméně 15 let. Zahrnovala sportovce, kteří preferovali jak silové, tak i vytrvalostní disciplíny. Jako kontrola pak posloužila skupina několika nesportujících osob. Vědci shromáždili vzorky tkáně kosterního svalu od všech 40 dobrovolníků. Aby zjistili aktivitu více než 20 000 genů, provedli u vzorků sekvenování molekul RNA.

Zjistili, že vytrvalostní trénink (běh či cyklistika) bez ohledu na pohlaví dobrovolníků významně změnil expresi více než 1 000 genů. Mnoho z nich tvořilo nedílnou součást řady metabolických drah, souvisejících s prevencemi onemocnění, jako například diabetes typu 2.

Ačkoli vytrvalostní sporty aktivitu genů zásadně ovlivnily, u dobrovolníků holdujících silovým sportům dosáhli zcela odlišných výsledků. U takovýchto vzorků svalové tkáně došlo ke změně pouze 26 genů, což naznačuje, že silový trénink k akumulovaným změnám v genové aktivitě nevede. Autoři práce ovšem dodávají, že jejich výsledky neznamenají, že by například vzpírání geny vůbec neovlivňovalo. Je možné, že tito sportovci dosahují změn nikoli na úrovni RNA, nýbrž proteinů, které tyto geny kódují.

K zajímavým výsledkům došli i mezi nesportujícími dobrovolníky. Mezi netrénovanými pozorovali vědci v závislosti na pohlaví rozdíl v expresi více než 450 genů. U dlouhodobě sportujících vytrvalců se tento rozdíl snížil přibližně o 70%. Zjednodušeně by se dalo říct, že genová aktivita u maratonců byla "genderově vyrovnanější".

Po tomto experimentu porovnali vědci svá data se studiemi, zkoumajícími expresi genů ve svalech pacientů s diabetem typu 2 před a po měsíčním tréninku. Ukázalo se, že tito jedinci změnili aktivitu svých genů tak, že se podobala dlouhodobě sportujícím vytrvalcům. To by se mohlo zdát poněkud nefér.

"To naznačuje, že i krátkodobé tréninkové programy v délce 6 až 12 měsíců stačí k tomu, aby pozitivně ovlivnily zdraví lidí, trpících metabolickými poruchami," říká další z autorů studie, Carl Johan Sundberg z Ústavu fyziologie a farmakologiie na Karolinska Insitutet.

Originální publikace: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2211124720307890

Zdroj: Karolinska Institutet, zdroj titulní fotografie: Brian Erickson, Unsplash