Obsedantně-kompulzivní porucha (obsessive-compulsive disorder; OCD) je podle Americké psychiatrické asociace charakterizována: obsesí (opakující se vtíravé myšlenky nebo představy, které jsou nechtěné a způsobují úzkost) a/nebo kompulzí (psychické nebo fyzické úkony prováděné za účelem zabránění či odstranění úzkosti). U pacientů s OCD se často projevují příznaky deprese (major depressive disorder; MDD), přičemž podle některých studií mohou tito pacienti čelit 3krát až 4krát vyššímu riziku spáchání sebevraždy či pokusům o ni.
I přes výzkum zejména negativních dopadů současného výskytu OCD a MDD zůstává časová spojitost jejich příznaků stále nejasná. Američtí vědci si proto dali za cíl prozkoumat vliv příznaků OCD na příznaky MDD a naopak – v delším časovém úseku (6 let) a u velkého vzorku pacientů (n = 324). Jedná se tak o jednu z prvních dlouhodobých studií tento vztah zkoumajících.
Pacienti účastnící se studie museli být starší 19 let (včetně) a musela jim být diagnostikována OCD podle DSM-IV (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, 4. vydání), přičemž v průběhu 5 let před zahájením studie vyhledali léčbu. Vstupní diagnózy byly stanoveny pomocí strukturovaného dotazníku (SCID-IV), příznaky MDD na základě 25položkového dotazníku (MHRSD) a závažnost OCD podle 10položkového rozhovoru (Y-BOCS). Každý následující rok účastníci studie absolvovali sérii vstupních i navazujících dotazníků pod odborným dohledem.
Průměrný věk účastníků studie byl 40,1 let, z nichž bylo 54,6 % žen. Na základě výsledků se ukázalo, že z 324 OCD pacientů byla 65,7 % (n = 213) diagnostikována i MDD. Z nich mělo 65,7 % (n = 140) dřívější nástup OCD než MDD a pouze 18,3 % (n = 39) mělo dřívější nástup MDD.
Autoři studie předpokládají, že čím závažnější jsou příznaky OCD, tím více mohou předpovídat závažnost příznaků MDD v následujícím roce, což se v opačném případě neprokázalo. Snížení příznaků OCD by tak mohlo pomoci k následnému poklesu příznaků MDD.
To, že OCD může vést k depresi, naznačuje např. i negativní sebehodnocení a beznaděj, které mohou pramenit z tíživých obsedantních myšlenek a z potíží spojených s kontrolou nutkavého chování, a navíc patří mezi jedny ze základních rysů MDD. Nepřímá léčba OCD, např. zlepšením sociálního a profesního fungování a posílením sebedůvěry ve vlastní schopnosti, by tak mohla pomoci snížit příznaky MDD.
Ve vzácnějších případech, kdy se u pacientů objeví primární MDD a sekundární OCD, však MDD nemusí souviset s potížemi spojenými s OCD. V těchto případech by podle vědců měla být upřednostněna léčba MDD.
Mezi limitace studie patří to, že většina účastníků (97,5 %) byla běloši a všichni vyhledávali léčbu, což omezuje zobecnitelnost výsledků na další pacienty s OCD včetně těch s primární MDD. Navíc do studie nebyly zahrnuty další proměnné, jako jsou např. osobnostní rysy a podtypy příznaků OCD. I přes to vědci kladou důraz na sledování nejen příznaků OCD, ale i na kontrolu příznaků MDD včetně sebevražedných myšlenek. Na základě výsledků studie by pak upřednostnění léčby OCD mohlo vést k výraznému snížení příznaků deprese.
Zdroj: Journal of Psychiatric Research, https://doi.org/10.1016/j.jpsychires.2022.11.034 (i.f.: 5,25)
Foto: Nick Fewings, Unsplash
Více z medicíny a zdraví na CZECHSIGHT:
Petr Kašík
Veronika Zvolská
Vstup do diskuze