Žaba Pelophylax nigromaculatus se běžně živí vodními brouky. Jeden druh brouka, Regimbartia attenuate, si ale osvojil neobyčejnou strategii, jak svému predátorovi uniknout – jakmile je žábou pozřen, vydá se na cestu vstříc druhému konci.
Zatím, co je spolknutí žábou pro většinu brouků smrtelné, R. attenuate dokáže proklouznout hltanem, přežít v nehostinném prostředí žaludku a střev a na druhé straně opustit tělo žáby v celku a bez známek poškození.
Takto přežít průchod trávící soustavou predátora je sice vzácnou, avšak v živočišné říši ojediněle pozorovatelnou strategií. Některé druhy měkkýšů jsou schopny uzavřít svoje schránky a přečkat tak pobyt v trávících traktech ptáků a ryb. V případě vodního brouka, který letos docestoval až na stránky odborného časopisu Current Biology, se ale jedná o první případ aktivního útěku touto, pro většinu ostatních kořistí poslední, cestou.
Podivuhodného chování brouků si všiml ekolog Shinji Sugiura z univerzity v Kobe v Japosku, když je umístil do blízkosti žab, se kterými se běžně setkávají v japoských rýžovištích.
Sugiura pozoroval, jak žáby udělaly s vodními brouky krátký proces. Jakmile malí brouci ale zmizeli v hltanech obojživelníků, začal proces delší, jehož výsledek se dostavil o 6 hodin později – tak dlouho v průměru trval útěk ulovených brouků skrz trávící trakt žab. Avšak jeden snaživý brouk spatřil „světlo na konci tunelu“ již po 6 minutách. Cestu trávící soustavou přežilo přes 90 % všech spolknutých brouků, což je úspěšnost o více než 70 % vyšší, než jaká byla zaznamenána u ostatních živočichů, kteří tímto způsobem přežívají.
Shinjimu Sugiurovi se dále podařilo prokázat, že se brouci nenechávají pouze unášet peristaltikou, ale že o útěk usilují aktivně. Přežít tuto pozoruhodnou cestu se broukům R. attenuate zřejmě daří díky jejich přizpůsobenosti vodnímu životu. Jejich tvrdý exoskelet proudnicového tvaru je chrání před trávícími šťávami a mechanickým poškozením a vzduchové kapsy pod krovkami zabraňují udušení.
Na příkladu této únikové strategie je patrné, jak nás příroda dokáže překvapit pokaždé když myslíme, že již nemůže být bizarnější.
A až se opět dostaneme do situace zdánlivě neřešitelné, vzpomeňme si na statečného vodního brouka a na jeho temnou pouť vstříc světlejším zítřkům...
Zdroj: https://www.sciencenews.org/article/water-beetle-frog-eaten-alive-escape-death-butt-excretion
Zdroj titulní fotografie: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pelophylax_nigromaculatus_s2.JPG
Jan Zelený
Mám rád přírodu, hudbu, knihy, umění, filosofii a vše, co je na světě krásné. Studuji organickou chemii na Univerzitě Karlově a hru na trombon na pardubické konzervatoři.
Vstup do diskuze