Dle molekulárních biologů a jejich hodin se skupina živočichů s předky dnešních želvušek musela od zbytku skupiny oddělit již velice dávno, ještě před začátkem prvohor. A ačkoliv dnes želvušky patří k nejodolnějším živočichům obývajících všemožná prostředí, kromě několika výjimek neexistují ve fosilním záznamu.

Nález jednoho jedince v třetihorním jantaru zvýšil počet známých fosilií želvušek o celou jednu třetinu. Navíc se jedná o historicky první nález tohoto živočicha z období třetihor (přesněji z miocénu zhruba před 16 miliony let).

Paradoryphoribius chronocaribbeus gen. et sp. nov. (etablovaný nový rod a nový druh) a) jedinec pod procházejícím světlem, b) fotografie s autofluorrescencí, c) detailní popis (L1-4= nohy, body fluid= tělní tekutina, gibbosity?= vyhřeznutí) (zdroj: Proceedings of the Royal Society B)

Fosilie v jantaru pomyslně vyplňuje jednu z mnoha mezer v paleontologickém záznamu želvušek. Další dva nálezy totiž pocházejí z jantaru křídového stáří (před 78, respektive 92 miliony let). Tyto nálezy otevírají pravděpodobné možnosti dalšího výzkumu těchto zajímavých živočichů. Právě v jantaru by se totiž mohly ukrývat také další jedinci z této skupiny.

Nalezená a pojmenovaná želvuška Paradoryphoribius chronocaribbeus pochází z třetihorních jantarů z území Dominikánské republiky.

Populární organismy jsou dnes oblíbeným pokusným subjektem pro vědce. Dokáží přežít hluboké zmražení i vysoké teploty. Jiný experiment potvrdil, že dokáží po určitý čas přežít ve volném kosmickém prostoru. Pro hlubší pochopení vývoje této skupiny však znatelně chybí jednoznačné fosilie želvušek.

Zdroj: Proceedings of the Royal Society B
Zdroj úvodního obrázku: Wikimedia Commons