Záhadní denisované byli poprvé nalezeni mimo území Ruska

První pozůstatky tohoto neuznaného druhu člověka byly nalezeny v roce 2008 v Denisově (správněji Děnisově) jeskyni na Sibiři. Zatím byly objeveny převážně jen malé úlomky kostí a jejich druhová odlišnost byla určena na základě analýzy mitochondriální DNA.

Vzhledem ke vzácnosti pozůstatků jsou denisované pro dnešní vědu skutečnou záhadou. V současném světě však najdeme lidské komunity, které stále ve své genetické informaci nosí právě jejich DNA. Nejblíže jsou jim příbuzní obyvatelé Papui- Nové Guinei, australští Aboriginci či Melanésané. DNA s přítomností částí genů denisovanů byla též získána z několika nálezů z Evropy.

V loňském roce byla objevena čelist, která může patřit denisovanům, poprvé mimo území Ruské federace. Nález pochází z Tibetu, přesněji z jeskyni Baishiya Karst, slavné paleoantropologické lokality a budhistické svatyně.

Tuto čelist však čínští výzkumníci neprozkoumali na přítomnost DNA denisovanů. Pouze zanalyzovali bílkovinné struktury na jejím povrchu. V letošním roce pak detailně prozkoumali sedimenty z jeskyně Baishiya Karst a objevili v ní DNA, která se téměř shoduje s genetickou informací získaných z původních nálezů v Denisově jeskyni.

Tento nález poodhaluje migraci denisovanů z jejich míst výskytu na Sibiři. Stáří sedimentů v jeskyni bylo určeno na 50-30 tisíc let před dneškem.

Zkoumáním pozůstatků denisovanů se intenzivně zabývají mezinárodní týmy vědců s cílem zrekonstruovat původ a migraci těchto příbuzných moderního člověka. Kompletnější nález, který by pomohl denisovany uznat jako samostatný druh, však stále chybí. Jejich hlubší pochopení nám může velice pomoci i v dnešní době.

Denisovanská DNA byla v poslední době zkoumána i v souvislosti se závažným průběhem COVID-19 (zde) nebo v rámci rozdílného vnímání bolesti (zde).

Zdroj úvodního obrázku: Crawford Jolly
Zdroj: ScienceNews