Po celá staletí vyráběli lidé beton zhruba stejným způsobem - smíchali písek s různými pojivy a směs ponechali ke ztuhnutí. Ovšem nyní přicházejí vědci z University of Colorado v Boulderu se zcela inovativním řešením - doslova "živým betonem", který je na rozdíl od běžného schopen reprodukce. Jejich práce znamená zásadní pokrok v oblasti udržitelného stavebnictví.
Coloradský beton obsahuje kromě běžných přísad také cyanobakterie, známé spíše jako sinice - běžně se vyskytující mikroorganismy, které produkují energii fotosyntézou. Ty dávají betonu mimo své unikátní vlastnosti i neobvyklou zelenou barvu. "Materiál připomíná na první pohled Frankensteinovo monstrum," říká Wil Srubar, stavební inženýr a vedoucí projektu na UC. Jakmile však beton vyschne, zelená barva se vytrácí.
V čem je ale nový beton tak inovativní? Zejména v tom, že díky přídavku fotosyntetických bakterií dovede opravit vlastní trhliny. Mikroorganismy dychtivě pohlcují světlo a produkují uhličitan vápenatý, který postupně mezery v betonu zaplní. Regeneraci betonu zároveň podpořila želatina, kterou vědci rozpustili v roztoku se sinicemi a umožnila jim pracovat rychleji a efektivněji. Blok betonu by tak mohl doslova "plodit" až tři nové generace.
Do 24 hodin vytvořila směs beton ve formě, do které byla nalita. Vzniklé bloky byly dostatečně silné na to, aby na nich mohl stát člověk. Sinice v materiálu přežívají i po několika týdnech. Strukturu je rovněž možné znovu roztavit a změnit její složení.
Materiál je také výhodný po ekonomické stránce. Zatímco běžný beton vyžaduje písek z řek a jezer, jehož zásoby se díky obrovské poptávce tenčí, živý beton tak vybíravý není. "Můžeme využít i odpadní materiály," tvrdí Srubar.
O Coloradský výzkum projevilo zájem americké ministerstvo obrany, které živý beton hodlá využít ke stavbě v těžce obyvatelných oblastech, například pouštích. Výzkumný tým proto v současné době pracuje na zvýšení odolnosti bakterií vůči dehydrataci či rekonfiguraci materiálu tak, aby zaujímal snadno sestavitelné bloky - například takové, jaké představují desky sádrokartonu.
Syntetická biologie může podle Srubara zásadně rozšířit naše možnosti ve stavebnictví. V budoucnu se výzkum může zaměřit na vývoj materiálů detekující toxické chemikálie a sám na ně reagovat. Živý beton může být teoreticky využit ke stavbě v nejsušších prostředích jaká známe, například na Marsu.
Zdroj: Dan Robitzski, The Byte, Amos Zeeberg, The New York Times
Vstup do diskuze