Přes jasné afinity k rejnokům mezi ně nepatří. Ti se od žraloků liší v prvé řadě dorso-ventrálně zploštělým tělem a očima na vrchu hlavy.

Nalezená fosilie má však jak žraločí ocas, který napomáhá k pohybu, tak i laterálně zploštělé torpédovité tělo, tedy charakteristické znaky žraloků. K tomu je však opatřena dvěma párovými ploutvemi, které dělají tohoto žraloka širšího, než delšího.

Fosilie dostala rodové jméno Aquilolamna („orlí žralok“). Pochází z hornin svrchní křídy Mexika (oblast státu Nuevo Leon) a je stará asi 93 milionů let. Od čumáku k ocasu měří asi 1,70 metru, od špičky ploutve ke špičce druhé pak bezmála dva metry.

Aquilolamna (zdroj: Wolfgang Stinnesbeck/REUTERS)

Žel bohu, životní potravní strategie této fosilie/žraloka jsou zatím lehce diskutabilní. Nalezená fosilie neobsahuje žádné zuby ani filtrační mechanismy. Přesto jí vědci opublikovali jako pomalu plavající organismus, který se živí filtrací vodního sloupce.

Aquilolamna žil na otevřeném oceánu v době, kdy byla moře osídlena mořskými plazy, amonity, belemnity, různými kostnatými rybami a jinými velkými i malými žraloky. Tento žralok představuje další vývojovou větev žraloků z minulosti. Bohužel do dnešních dnů nepřežil…

Prapůvod žraloků však spadá mnohem dále, než do křídového období. Nejstarší nálezy této skupiny pochází již z prvohor, z období devonu. Od této doby prošli žraloci vývojem, který zapříčinil objev skupin moderních paryb, které na Zemi úspěšně přežívají dodnes.

Zdroj: CBC.ca
Zdroj úvodního obrázku: Gabriel Santos