Po staletí je vedena debata, zda slyšíme pouze zvuky nebo i ticho. Z percepčního hlediskaticho doslova slyšíme, z kognitivního ho pouze posuzujeme či odvozujeme. Vědci z Johns Hopkins University v USA se na základě několika experimentů rozhodli tento teoretický spor vyřešit a zdá se, že nalezli odpověď.
Výzkum se skládal celkem ze 7 experimentů, které obsahovaly 3 iluze (podrobně popsány níže), o nichž se předpokládalo, že se týkají pouze zvuků. Vědci nicméně zvuky nahradili tichem, a zkoumali, zda iluze budou stále fungovat. Studie se zúčastnilo celkem 1000 účastníků, přičemž každý z nich participoval pouze v 1 experimentu.
„Filozofové již dlouho diskutují o tom, zda je ticho něco, co můžeme doslova vnímat, ale vědecká studie zaměřená přímo na tuto otázku dosud neexistovala,“ říká Chaz Firestone, vedoucí Johns Hopkins Perception & Mind Laboratory a spoluautor studie. „Naším cílem bylo zjistit, zda náš mozek zachází s tichem stejně jako se zvuky. Pokud u ticha můžeme získat stejné iluze jako u zvuků, pak to může být důkazem, že ticho přece jen doslova slyšíme.“
Experimenty založené na iluzích ticha
První iluze (experimenty 1–3) s názvem „one-silence-is-more” (volně přeloženo jako jedno ticho je víc) byla převzata ze zvukové iluze, při které posluchačům připadá 1 souvislý zvuk delší než 2 oddělené zvuky, přestože ve skutečnosti je celkový čas stejný. Když výzkumníci tento experiment provedli s tichem, zjistili, že iluze stále funguje – 1 souvislé ticho bylo vnímáno jako delší v porovnání se 2 samostatnými tichy. Mezi intervaly ticha byly účastníkům přehrávány realistické zvuky (např. rušná restaurace, hlučné dětské hřiště, bílý šum atd. – dále v textu jako hluk). Tuto iluzi si lze vyzkoušet zde.
Druhá iluze (experimenty 4–6) tzv. „silence-based warping“ (zkreslení založené na tichu) byla inspirována vizuální iluzí, při které je dvojice bodů v objektu vnímána jako vzdálenější než stejně vzdálená dvojice bodů v prázdném prostoru. Na základě toho vědci předpokládali, že 2 tóny v rámci zvuku budou od sebe vnímány jako časově vzdálenější než dvojice tónů v rámci ticha. Pokusy zaměřené na ticho pak probíhaly tak, že 2 tóny byly buď v rámci ticha ohraničeného hlukem, nebo v rámci neohraničeného absolutního ticha. Účastníci hodnotili tóny v ohraničeném tichu jako od sebe časově vzdálenější než tóny v rámci absolutního ticha – hypotéza byla tedy podpořena.
Poslední iluze (experiment 7) „oddball-silence illusion“ (iluze podivného ticha) byla opět inspirována zvukovou iluzí, při níž je vysoký tón, který naruší pravidelnou sekvenci nízkých tónů, vnímán jako delší. V pokusu byly zvuky opět nahrazeny tichem. Účastníci poslouchali současně 2 zvuky (např. vysoký tón varhan a nízký zvuk motoru), které však byly přerušeny 4 částečnými tichy, při nichž vždy 1 ze zvuků na pevně stanovenou dobu utichl. Dále v experimentu následovalo buď „standartní ticho“, v rámci něhož popáté utichl ten samý zvuk (např. zvuk motoru), nebo „podivné ticho“, které bylo zvláštní tím, že utichl zvuk druhý (např. 4x utichl zvuk motoru a v rámci „podivného ticha“ utichly varhany). Na základě předpokladu účastníci hodnotili „podivné ticho“ jako delší v porovnání se „standartním tichem“. Vědci tak usuzují, že různá ticha mohou „znít“ odlišně.
Důležitost ticha (nejen) při vnímání zvuků
Experimenty ukázaly, že na ticho reagujeme stejným způsobem jako na zvuk. Ticho tedy skutečně slyšíme, a ne pouze odvozujeme jeho přítomnost, čímž je podpořen percepční pohled.
„O svém sluchu si obvykle myslíme, že se týká zvuků. Ale ticho, ať už je to cokoli, není zvuk – je to absence zvuku,“ říká Rui Zhe Goh, Ph.D. student filozofie a psychologie Johns Hopkins University a hlavní autor studie. „Z naší práce však překvapivě vyplývá, že nic je také něco, co můžete slyšet.“
V rámci všech experimentů bylo ticho zřejmě zpracováno stejným způsobem jako zvuk. Studie tak přispívá k rozšíření našich znalostí o fungování našeho sluchu. „Typy iluzí a efektů, které se zdají být jedinečné pro sluchové zpracování zvuku, se objevují i při tichu, což naznačuje, že skutečně slyšíme i nepřítomnost zvuku,“ říká další ze spoluautorů, filozof a psycholog Ian B. Phillips.
Do této chvíle neexistoval žádný spolehlivý experimentální důkaz, že ticho samo o sobě může sloužit jako podnět, na který je mozek citlivý. Přitom mnoho studií ukazuje, že ticho může být důležité pro vnímání zvuků, např. způsob, kterým necháváme pauzy mezi slovy. Vědecký tým se chce v budoucím výzkumu zaměřit na vnímání zcela odděleného ticha, které není ohraničené zvuky, jak tomu bylo v této studii. K tomu se vážou také otázky spojené např. s prožíváním dokonalého ticha či s léčbou různých problémů se sluchem.
Originální publikace: PNAS, https://doi.org/10.1073/pnas.2301463120(if: 12,779)
Zdroje: https://hub.jhu.edu/2023/07/11/can-we-hear-silence/, https://www.sciencealert.com/experiment-shows-humans-really-can-hear-silence-after-all
Foto: Pawel Czerwinski, Unsplash
Více z biologie na CZECHSIGHT:
Filip Šlapal
Filip Šlapal
Vstup do diskuze